O statečném Ládíkovi
Přímo uprostřed té vesnice, mezi vzrostlými duby a kaštany byla hospoda. Musela být přesně uprostřed, aby se lidi nehádali, kdo to má blíž a kdo dál. Ti, co by to měli dál by tam ale zřejmě ani nedošli.
To bylo také jediné místo, kde se Ležáci scházeli. Měli v té hospodě dlouhé lavice, na kterých se v případě potřeby dalo ležet, ale za pěkného počasí se obsluhovalo i venku, kde se leželo ve stínu stromů.
Čas plynul poměrně klidně, rok za rokem, až jednou si hostinského vzal čert.
Nikdo přesně nevěděl proč, no, bezdůvodně to určitě nebylo, ale jak byli všichni líný, tak to nikdo nezjišťoval, natož aby ho ještě někdo zachraňoval.
Jeho zmizení začali řešit až asi za týden, když si všimli, že je vlastně nikdo v té hospodě neobsluhuje.
Marně přemýšleli, odkud ten hostinský byl, nikdo si ani nevzpomněl,jak se jmenoval, aby dali vědět příbuzným. Jen jedno bylo jisté, že byl asi náplava, v Ležicích se určitě nenarodil, nerad totiž ležel. A taky nerad pil pivo, byl prostě nějakej divnej.
Nastalo hluboké ticho, všichni návrh zvažovali.
,,Haló! Kde je tady někdo, mám hlad jako vlk a žízeň jako trám!“
Jenže Ležáci teď přemýšleli, tak mu nikdo neodpověděl. Neuměli totiž dělat víc věcí najednou. Jako třeba přemýšlet a ještě k tomu mluvit, nedej bože se k tomu ještě hýbat.
A Ležáci se jen převalili na druhý bok s blaženým úsměvem, že se ten jejich problém takhle najednou sám vyřešil.
Ládík jen kroutil hlavou, ale řekl si:,,Nu což, chvíli tady zůstanu a pak se uvidí.“
A tak plynul čas, rok po roce, a Ležice už na tu událost s čertem dávno zapomněli.
Maximálně nadávali na politiku a pomlouvali toho, kdo ležel o něco dál, nebo pohodlněji.
Vlastně to mohlo být Ládíkovi jedno, mohl se sebrat a odejít, ale tak nějak už si na ty lidičky zvykl a rozhodl se, že se to pokusí změnit.
Taky si na sobě všiml, že trošku zlenivěl a nikam se mu už chodit nechtělo.
Vzpomněl si na svoji babičku,byla velice moudrá a vždycky mu říkala, že nejlepší je začít u sebe.
Tak vstal a šel vyčistit pivní trubky. A to nebylo panečku vůbec jednoduché, léta už to nikdo nedělal. Nemluvě o tom, co v tom potrubí všechno našel!!
A tak se chudý pocestný Láďa stal boháčem.
Ale celá věc měla ještě jeden zajímavý důsledek. V těch trubkách byl totiž také usazený jedovatý prášek, který bývalý hostinský přidával do piva, aby Ležáky otupěl a mohl je lépe okrást. A ten Ládík vyčistil.
Z ničeho nic se začali všichni obyvatelé pomalu hýbat, ba dokonce i vstávat!
Ládík se taky rozhodl, že si všechny peníze nenechá pro sebe a nechal do vesnice zavést vodovod. Když se všichni umyli, i blechy utekly.